Filmy z Dálného východu nejsou v naších luzích a hájích příjímány nijak zvlášť s oblibou, Oldboy je ale právě tou vyjímkou, kvůli které bychom měli asijskou kinematografii začít brát alespoň trochu vážně.
Příběh Oldboye začíná únosem Dae-su. Nikdo se ho na nic neptá, nikdo mu nic nevysvětlí a rovnou ho zavřou do malé místnosti. Neví kde přesně je, neví kdo ho tu drží, nikdo se s ním nebaví…
Postupem času si Dae-su uvědomí, že si v tomto „domácím“ vězení nějaký čas pobude, a tak si začne podomácku vyrobeným tetovacím strojkem (McGyver by měl radost) každý rok poctivě zaznamenávat na zápěstí – zkrášlí si ho postupně pěti, deseti…až když dokončí patnáctý, je Dae-su propuštěn na svobodu a jediné, na co má nyní myšlenky, je pomsta. Za těch 15 let, které strávil mezi čtyřmi zdmi, svému vězniteli asi moc děkovat nebude…
Dílo korejského režiséra má prostý námět založený na pomstě mezi dvěma lidmi. To, co z něj ale dělá klenot asijské kinematografie, je perfektní střih, výborná kamera, do posledního kousíčku propracovaný příběh a naprosto skvěle vybraná a zakomponovaná hudba. Když už jsme u hudby, bylo by opravdovým hříchem nezmínit se o scéně, ve které Dae-su kladivem vylamuje dozorci z úst jeden zub za druhým (celkem 15) a do toho vám hraje Vivaldi…to se nedá popsat, to se musí vidět a abych se přiznal, přestože jsem právě film shlédl po několikáté, nemůžu si pomoct a těch několik sekund raději přeskočím – tak opravdově je zde zachyceno násilí a ujišťuji vás, že scén takového kalibru je ve filmu opravdu hodně.
Dá se říci, že scény, ve kterých se Dae-su někomu mstí za svá muka, se vám vryjí do paměti takovým způsobem, že hlavní dějovou linii budete považovat za pouhé „oddechnutí“, a jen kvůli nim se k filmu za nějaký čas vrátíte (jako já), abyste si je osvěžili. A není to pouze ta s kladivem, za zmínku nepochybně stojí Dae-suovo „číslo“ v restauraci, ve kterém hlavní „hrdina“ pozře živou chobotnici…jako by všem divákům vzkazoval: „Takhle nějak jsem trpěl, a stejně tak budou trpět mí dlužníci“.
Ti z vás, kteří si stále nedokáží připustit, že Asijci mají na filmy prostě talent a nic lepšího než Pán prstenů neexistuje, by se měli nad sebou zamyslet a konečně se přestat na „ty šikmooké“ dívat přes prsty, jsou to lidé jako my a navíc točí fantastické filmy…nebo si to s vámi přijde vyřídit samotný Dae-su .
Oldboy je jeden z mála filmů, který mě dokázal zaujmout a udržet u obrazovky od začátku do konce, nemám mu prostě co vytknout.
Pár korejských rozumů na závěr:
– směj se a celý svět se bude smát s tebou, plač a budeš plakat sám
– ať je zrnko z písku nebo kamene, ke dnu půjdou stejně
– pomstít se, je to nejlepší pro někoho, komu bylo ublíženo