Salò je perverzní a neskutečně nechutné dílo nepostrádající myšlenku. Ano neupsal jsem se. Pier Paolo Pasolini dokázal naplácat na zdravou kostru tolik hnusu, výkalů a bestiálnosti, že mnoho lidí vzdalo díky velikosti tohoto povlaku touhu hledat.
Film pojednává o zběsilých praktikách fašistických „dozorců“ v severoitalském městečku Salò. Sám Pasolini byl marxistou, ale protože se hlásil otevřeně k homosexualitě, byl z komunistické strany vyloučen. Za nevyjasněných okolností byl Pasolini brutálně ubyt holí, v předvečer premiéry svého tak diskutovaného filmu.
Ale vraťme se k ději. Čtyři náruživí fašisté (soudce, vévoda, biskup, bankéř) ovládají sídlo v Salu, pár vojáků a spoustu poddajných poddaných. Na začátku příběhu vojáci odchytnou pár lidí, kteří se mají začlenit do této komunity a poznat tak vše, co se normálním lidem schovává za tlustou betonovou zdí. Před očima vám začne přeblikávat pravá definice ZLA. Dozorci nutí jíst vězně vlastní výkaly, dokonce se uspořádá velkolepá svatba dvou mužů s výtečně vypadající a určitě i libě vonící hostinou, složenou výhradně z lidských exkrementů všech odstínů hnědé. Čeká nás i koupel ve výkalovém bazénu a nějáká ta sebevraždička.
Ten pravý bombónek příjde až na konec. Jsou to orgie dozorců. Jeden vždy sedí v křesle a pozoruje dalekohledem své kolegy trýznící všemi možnými způsoby své poddané. Neubráníme se pálení genitálii svíčkou, řezání jazyku, anebo „oblíbené“ vypichování očí…
Pokud se vám toto všechno, co jsem napsal, zdá jako obrovské zhýralstvo a je vám z mého textu na nic, vězte, že je to jen slabý odvar toho, co vás ve filmu čeká. Tak tohle byla ta tlustá slupka.
Teď se pojďme zamyslet nad jádrem věci. Jádrem je ZLO, což v Salu, který je také mimo jiné inspirován knihou Markýze De Sade, zosobňují čtyři mocní hodnostáři. Jsou zde podupány základní morální hodnoty, práva člověka a o křesťanství ani nemluvě. Lidé řídí jiné lidi, aby ukojili svou touhu po moci (v tomto případě své těžce perverzní choutky). Pokud jsme uvnitř není úniku (pomyslná betonová zeď). Pokud vám to ještě nedošlo, nevadí. Ano, vše to náramně sedí na tu mrchu válku.
Pasolini nesouhlasil s válkou, chtěl všechny zrůdnosti a bestiálnosti války, kde lidé úplně stejně (v mnohem vetších počtech) trpí a umírají, zachytit ve svém velkolepém a bohužel posledním a pro mnoho lidí těžko stravitelném díle.
Film vám mohu doporučit jen v tom případě, že jste hodně tolerantní, máte silný žaludek a jste schopni vnímat problém pod hodně hutnou skořápkou.